Před časem jsem objevila, že na TV-Mis.cz je nahraný životní příběh sestry Marie Vojtěchy Hasmandové z řádu svatého Karla Boromejského. Domnívám se, že tento strhující životní příběh stojí opravdu za poslechnutí a proto si Vám ho zde dovoluji nabídnout k poslechu, nejen pro dlouhé zimní večery.
Odkaz na komentovaný titul:
Láska smrtí nekončí. Kdo byla Marie Vojtěcha Hasmandová? Jen velmi krátce zde představím několik jejich významných dat, abych Vás tím uvedla do krásného vyprávění, které si můžete poslechnout pokud kliknete na daný odkaz, který je hned v úvodu.
Antonie Hasmandová se narodila 25. března 1914 v Huštěnovicích (okres Uherské Hradiště). V necelých 6 letech jí zemřela matka (Rosálie). K prvnímu příjímání šla 12. května 1923 v Huštěnovicích a 31. května 1926 přijala svátost biřmování a biřmovací jméno Ludmila. 6. července 1927 vstoupila jako školní čekatelka do kláštera boromejek ve Frýdlantě nad Ostravicí.
14. srpna 1933 oslavila obláčku a přijala řeholní jméno Marie Vojtěcha. Po absolvování noviciátu v mateřinci v Praze složila 15. srpna 1935 první sliby a poté 19. března 1940 věčné sliby.
Za druhé světové války působila nejdříve jako učitelka v Třeboni a ve Frýdlantě (1941-1942) a poté jako ošetřovatelka v nemocnici ve Slaném, po válce byla ředitelkou školy v Brně-Líšni (1945-1949) a poté působila asi rok v mateřinci v Praze.
V roce 1950 byla jmenována představenou Neumannea v Prachaticích. Zde ukryla kněze skrývajícího se před Státní bezpečností. V roce 1952 byla zatčena a ve vykonstruovaném procesu byla 19. září 1953 odsouzena krajským soudem v Českých Budějovicích k 8 letům vězení za údajnou špionáž a velezradu. V průběhu věznění onemocněla tuberkulózou a její zdraví se celkově velmi zhoršilo. 10. května 1960 byla propuštěna na všeobecnou amnestii.
V letech 1960-1970 působila v Charitním domě ve Vidnavě (od roku 1969 jako představená vidnavské komunity sester boromejek). 8. července 1970 byla zvolena generální představenou kongregace. V této funkce přepracovala konstituci kongregace, aby lépe odpovídala závěrům 2. vatikánského koncilu a požadavkům kladeným na kongregaci v moderním světě. V říjnu 1987 vážně onemocněla, posléze bylo onemocnění diagnostikováno jako zhoubný nádor na plicích. Zemřela 21. ledna 1988 ve Znojmě-Hradišti, pohřbena byla 28. ledna. 29. listopadu 1996 byl na popud brněnského biskupa Vojtěcha Cikrleho zahájen proces jejího svatořečení.
